Pro lékaře

Úvod

V oblasti výživy a hydratace lidského organismu přetrvává v laické veřejnosti mýtus  týkajících se optimálního složení přijímané vody. Považují vodu především za inertní nosič minerálních látek a prostředí pro metabolické děje. Tento mýtus bohužel je zakořeněný i mezi mnohými lékaři. Pro ně určen tento článek. 

Trávení vody

Organismus aktivně usiluje o udržení vnitřního prostředí s co nejčistší vodní složkou, odpovídající fyziologickým podmínkám buněčného metabolismu. Organismus při příjmu vody obsahující rozpuštěné minerální látky musí tyto látky aktivně odstraňovat, aby mohl vytvořit vodu vhodnou pro svůj vnitřní provoz.

Tento proces je spojen s významnou energetickou spotřebou, neboť zahrnuje činnost ledvin, buněčných membrán, iontových pump a dalších regulačních mechanismů. 

Osmotická voda - jednoduché řešení

Osmotická voda je svým charakterem blízká přirozené dešťové vodě z období před masivní antropogenní zátěží. Taková voda je určena primárně pro příjem organismy, nikoli jako nosič živin. Minerální látky jsou přijímány výhradně potravou, kde jsou zpracovávány fyziologickými trávicími procesy.

Přidávání minerálů do pitné vody je  fyziologicky nebezpečné, neboť tím dochází k přenosu zátěže z trávicího systému na regulační systémy vodního hospodářství organismu.

Energetická zátěž a systémové důsledky

Klíčovým bodem je že  dlouhodobá energetická zátěž spojená s odstraňováním minerálů z vody může organismus oslabovat. Dochází k odčerpávání energie, která by jinak mohla být využita na řešení jiných biologických procesů, včetně regeneračních a obranných mechanismů.

Tento energetický deficit může v dlouhodobém horizontu snižovat schopnost organismu reagovat na závažné patologické procesy, včetně nádorového bujení. 

Vymezení vůči destilované vodě

Osmotická voda není totožná s vodou destilovanou. Destilovaná voda je  výsledkem technického procesu, při němž dochází k násilnému oddělení všech příměsí, zatímco osmotická voda si  zachovává přirozené fyzikální vlastnosti vody vhodné pro biologické systémy.

Osmotická voda má dynamickou strukturu, v níž dochází k přechodným vazbám atomů vodíku a k existenci různých molekulárních konfigurací, které považují za významné pro enzymatické a metabolické procesy 

.....

Dynamické struktury vody a izotopové modifikace - Grotthussův mechanizmus

Voda v biologických systémech nepředstavuje statický soubor izolovaných molekul H₂O, ale vysoce dynamický systém, v němž dochází k neustálému přeskupování vodíkových vazeb, protonové výměně a izotopovým interakcím. Tento dynamický charakter vody je zásadní pro její fyzikálně-chemické i biologické vlastnosti.

Z hlediska současné fyzikální chemie je dobře popsán tzv. Grotthussův mechanismus, při němž dochází k rychlému přenosu protonů mezi molekulami vody prostřednictvím vodíkových vazeb. Proton se v tomto modelu „nepohybuje“ klasickým způsobem, ale je efektivně přenášen přeskokem mezi sousedními molekulami, což vede k neustálé reorganizaci vodního klastru. Výsledkem je existence přechodných iontových forem (např. hydroniových a hydroxidových struktur), které mají extrémně krátkou životnost, avšak významný funkční dopad.

Izotopové složení vody a historický kontext těžké vody

Vodík se v přírodě vyskytuje nejen ve formě lehkého izotopu (¹H), ale také jako deuterium (²H), stabilní izotop obsahující jeden proton a jeden neutron. Molekuly vody obsahující deuterium (např. HDO nebo D₂O, tzv. těžká voda) vznikají přirozeně v hydrologickém cyklu, především v důsledku frakcionačních procesů při odpařování, kondenzaci a srážkách.

Historicky je známo, že během druhé světové války byla v Norsku průmyslově izolována těžká voda z přírodních zdrojů, přičemž jejím původem byla voda vzniklá ze srážek a následně akumulovaná v chladných geologických a klimatických podmínkách. Tento fakt dokládá, že izotopové složení vody je výsledkem dynamických přírodních procesů, nikoli laboratorní manipulace.

Dynamické „modifikace“ vody

 V přirozené, demineralizované vodě ( čistá dešťová  a osotická ) je zastoupení těchto dynamických stavů  v plné výši, vyšší než ve vodě technologicky upravené (destilované). Tyto vlastnosti mají obrovský biologický význam, zejména v prostředí buněčného metabolismu.

Biologický význam dynamických vodních struktur 

Z biologického hlediska je voda integrální součástí struktury enzymů, buněčných membrán a makromolekulárních komplexů. Dynamické vodní struktury, včetně izotopových variant, ovlivňují:

• konformační stabilitu enzymů,
• rychlost enzymatických reakcí,
• přenos protonů v mitochondriálních a buněčných procesech.

 

Vodu  nelze v biologických systémech chápat  jako pasivní rozpouštědlo, ale jako aktivní regulační médium, jehož struktura a dynamika mají  zásadní funkční význam. A voda je voda, není to roztok.