Modely Euroklinika získaly oceněnění časopisu "Kvalitní život"._ _ _ Více v čísle prosinec -leden 2020

princip čištění

Úvodem

Čištěním vody se zabývala od nepaměti snad každá civilizace. Používaly se k tomu různé filtry. Od primitivních pískových po dokonalé moderní nanofiltry. Ovšem ani ten nejdokonalejší filtr neumí zachytit velmi jemné a lehké částice, které jsou menší než molekula vody (hormony, bělidla, těkavé látky, mikroplasty, viry a pod). V 70. letech byla v USA patentován zajímavý a jedinečný způsob filtrace vody, který využívá k oddělení čistých molekul vody polopropustnou potravinářskou membránu. Špinavá voda klouže volně po membráně, do které se nasají jen molekuly vody, které membránou prostoupí a odchází do čisté části systému.

Těžká špína a velké nečistoty se po membráně odkoulí do odpadu (spodní cestou). Lehké části (hormony, bělidla, těkavé látky, mikroplasty, viry a pod), se také odplaví do odpadu (horní cestou). Jsou unášeny proudem v horní části nečisté vody.
Tento princip vědci zkopírovali z přírody: Slupky třešní či švestek jsou také taková polopropustná membrána, která může dovnitř pustit jen a jen čisté molekuly vody. Ostatní cizí látky by ovoce zničily. Za vydatných dešťů se běžně stává že ovoce propustí víc vody než je zdrávo, a ovoce praskne. Molekula vody má tu schopnost, že vlastní vahou       (odborně řečeno vlastním osmotickým tlakem) se umí prosát nepropustnou slupkou ( v našem případě membránou )


Princip čištění v našich přístrojích:

Než se pustí voda na membránu, tak se zadrží hrubé nečistoty třemi mechanickými předfiltry (z toho je jeden uhlíkový). Čerpadlo, které je nezbytné pro vysokou účinnost membrány, natlakuje systém do provozního tlaku.
Membrána, která je smotaná do válce, se pomalu nafukuje do provozní pozice. To trvá řádově několik sekund. Přitom membránou propadnou lehké částice (po vypnutí zas propadnou těžké nečistoty). Proto by se první 2 dcl měly odpustit  odpadu, nebo použít tam, kde takové znečištění nevadí. Proto kvalitní systém nemůže být opatřený zásobníkem. Tam tyto nečistoty membrána vypustí a "naředí" jimi již čistou vodu.


Aby byla membrána natlakovaná v to správném provozním tlaku, tak se musí požít tlaková brzda, tzv. restriktor. Musí být umístěný až a membránou a musí klást přesně tak velký odpor, aby udržel membránu v optimálním tlaku. Nesmí být ani vysoký ani malý. Proto se restriktory ladí extra na každou vyrobenou sérii membrán. Proto nemůžeme dávat na výběr z několika druhů či výrobců  membrán Restriktor současně řídí poměr čisté vody a špinavé, která se odvádí do odpadu. Správně naladěný restriktor odvádí do odpadu nečistou vodu v poměru 1:2 (1 litr čisté vody : 2 litry odpadní). Dobrý systém by měl být opatřený spínací automatikou, která sama podle tlaky spíná čerpadlo.
V neposlední řadě by neměl chybět na membráně kvalitní manometr, aby se mohl monitorovat tlak na membráně. Systém by měl být opatřený min. jednou zpětnou klapkou, která zabrání průniku nečisté vody do čisté části systému.


Pozornost je potřeba věnovat také předfiltrům. První by měl mít průhledné pouzdro, aby bylo vidět znečištění, podle kterého se dá výměna předfiltrů buď zkrátit nebo prodloužit. Výměna předfiltrů u našeho systému by se dala náročností přirovnat k výměně žárovky. 
Protože toto čištění vody pracuje s přirozeným osmotickým tlakem, říká se mu běžně osmotická  filtrace či osmotická voda 
Toto označení ale je nešťastné. Pod označením "osmotická voda" si můžeme představit buď naši studánkovou vodu, nebo vodu ještě dál doupravenou deionizátory, mineralizátory, zářením...  Taková voda už není studánková. Dokonce deionizovaná voda, by se neměla vůbec objevit v domácnostech. Takže není divu, že "osmotická voda" má plno odpůrců a že zbytečně vznikají nekonečné diskuze dvou táborů. Přitom každý má svoji pravdu. 
 

Jak je to s vyplavením živin a minerálů?


Někdo si myslí, že čistá voda z našeho těla odvede živiny a minerály. Čistá voda organizmus čistí. To znamená odvádí s něj jen a jen nečistoty. Zdravou tkáň nemůže poškodit. Je to přeci jen voda, žádná kyselina. Kdo nevěří, může si udělat pokus na vlastním, nebo cizím těle tak, že zašpiní hřbet ruky a bude jej polévat každou hodinu studánkovou vodu. Pokud špína časem zmizí, a kůže zůstane zdravá, mám pravdu. Pokud se kůže rozleptá, a vylezou kosti, má pravdu druhá strana. 
Může se stát, že voda odvede z těla v rámci očisty i nějaký minerál, který nás zanáší. Strach mít nemusíme, organizmus si jej vezme hned z prvního jídla (třeba i z řízku či tlačenky). Máme dvě možnosti: Buď vyměníme pro náš organizmus nevhodný minerál za stejný z vařeného nezdravého jídla, a nebo jej vyměníme za zdravý, vitální organický. Jak na to, se dozvíme z knihy "Oprawme se". 
 

Co naše čističky z vody umí odstranit?

Jednou větou - vše, co do čisté vody nepatří. Tato odpověď mnoha lidem nestačí, tak namátkou :

hormony, bělidla, těkavé látky (jako například benzín, toluen a pod.) antibiotika, antidepresiva, drogy, umělá sladidla, mikroplasty, rozpouštědla, těžké kovy, lehké kovy, chlor, fluor a veškerou jinou chemii.Ale odstraní i radon, arsen, pesticidy...Samozřejmě že nepropustí ani organické prevíty jako jsou bakterie, nebo dokonce nezničitelné viry. Prostě naše čističky  odstraní opravdu vše na co si vzpomenete. 

 Není to žádný zázrak, v podstatě čistička nepracuje na principu, že čistí, ale jednoduše nechá všechno téct, a membránou se oddělí jen čistá voda, která potom už teče odděleným vedením. Protože voda propadne přes membránu vlastní vahou ( osmotickou ), je stále stejná. Přesně tak, jako když padala z mraků ve formě dešťových kapek, než nabrala nečistoty z ovzduší a půdy. 

 "Je to prosté", jak by řekl klasik aneb " v jednoduchosti je síla."

 Ať Vám naše studánková voda přinese hodně zdraví a štěstí.